wwwMotyl-1.jpg

Silesia expres (do minulosti...)

TÝDEN.CZ

19. 11. 2017
Rubrika: Co se jinam nevešlo

Useknuté prsty, pokuta za toaletu a lékař v roli zálesáka

Autor: Ivan Motýl

28.02.2007 20:17

Petr Bezruč(Inspirace Petra Bezruče – I. část)

Základ slavných Slezských písní sepsal Petr Bezruč do roku 1903, respektive do roku 1911. Po sto letech zkoušíme v dobovém tisku najít inspirační zdroje slezského barda. Příběh „na smrt bledé a krvácející dívky“ z Elzerovy textilky a story švadleny z Landsbergrovy farbriky v dnešním Frýdku-Místku je podobně tklivým čtením jako báseň o Maryčce Magdónové.   

Bezručovi stačilo nahlédnout do novin a pero už muselo volat po revoluci. Největší díl básní je přitom inspirován Beskydami, Frýdkem a Místkem, Ostravou a Těšínskem. Pátrání proto zahajujeme ve frýdeckých a  místeckých textilkách. Četl třeba Bezruč zprávu ze soboty 1. března 1902 v týdeníku Duch Času?

Ta informuje o úrazu dělnice Švandová z Elzerovy přádelny v Místku, která 1. března před sto pěti lety přišla při čištění stroje o dva prsty a na smrt bledá běžela úraz ohlásit mistru Růžičkovi. Dočkala se však jen posměchu. „Na smrt bledá přišla s krvácející rukou k mistru Růžičkovi, a on se na ni ještě zahnal,“ popsal příběh dělnice Švandové sociálnědemokratický týdeník Duch Času. „Mistr Růžička jest znám jakožto brutální a prchlý člověk, že by ale v případu, kdy děvče jde si k němu stěžovat, tak surově jednal, jsme neočekávali. K tomu je třeba už řádné porce bezcitnosti,“ kritizoval týdeník poměry v textilkách pod Beskydami.

Těhotným více práce

Petr Bezruč podle Arne Nováka  
Zestilisoval se sám ve veliký symbolický typ Petra Bezruče, polofantastickou to postavu z lidové tradice slezské: „Já Petr Bezruč, od Těšína Bezruč, toulavý šumař a bláznivý gajdoš, šílený rebel a napilý zpěvák, zlověstný sýček na těšínské věži.“ Obnovil takto odumřelou představu kmenového proroka-pěvce, z něhož mluví celý lašský kmen na Ostravsku, Těšínsku a v moravskoslezských Beskydách.
Arne Novák, Dějiny literatury české, IV. vydání, Olomouc 1939

Obdobně neslavně byl vyhlášen v Neumannově textilce popoháněč dělnic Gebert. Ten na počátku roku 1902 převedl dělnici J. M. po osmnácti letech v továrně na jinou a těžší práci zrovna v čase, kdy už byla v pokročilém těhotenství. „Dělnice ta, jsouce ve vysokém stupni těhotenství, prohlásila, že tu práci z obav o zdraví dělati nemůže. A za to byla z továrny vyhozena,“ popsal příběh pro noviny zaměstnanec textilky. Továrníka Neumanna proto redakce ironicky vykreslila jako moderního a citlivého podnikatele: „Továrník Neumann velmi rád sobě hrá na pokrokového člověka, který v jeho závodě hledí sociální pokrok uplatnit. Sláva a sociálně politický věhlas tohoto pána však divně zapáchá!“

Hlídači toalet

Když básní stále přibývá
První verše Petra Bezruče (vlastním jménem Vladimír Vašek) se objevily v Besedách Času v únoru 1899. Z nich je roku 1903 sestaveno v Knihovničce Času takzvané Slezské číslo s jednatřiceti básněmi. Slezské písně vydané v roce 1911 už obsahují šestapadesát básní a vydání z roku 1930 osmdesát básní.

U Neumanna se nevyplácelo ranní zpoždění. Jako ostrostřelec na čekané, byl na takovou příležitost připraven jistý popoháněč Witt. „V Neumannově továrně bují mírou nejvyšší zlořády, jimž není rovno. Přijde-li dělnice o pět minut později – tu hned p. Witt  počne vykládat svůj slovník sprostých  nadávek – první věta jest o vyhazovu a opozdilec dostane  srážku 30 krejcarů,“ popsaly noviny Wittovu vášeň – sledování dochvilnosti. Obzvláště si oblíbil pokutování v případech, kdy se dělnice zdržely na záchodě déle, než bylo v továrně obvyklé. Dozorci tohoto druhu přitom nevymřeli, a jak je známo ze současného tisku, usadili se v hypermarketech a supermarketech a bedlivě sledují rovnici pokladní=toaleta. Schází však básník, který by jejich pracovní podmínky srdceryvně zveršoval.  

Lékař, nebo vrah? 

Terčem dobové kritiky byla i znalostní úroveň závodních lékařů. Tak například o lékaři Arturu Mannabergovi, který léčil hlavně zaměstnance Landsbergrových textilek, se tvrdívalo, že „svoji praxi provádí jako někde mezi zálesáky“.

Popis jeho lékařských kvalit vynikne třeba na příkladu nemocné dělnice Kristiny Vaňkové. Ta ho nechala zavolat v sobotu 4. října 1902. „Ležela těžce nemocna, snad na břišní tyf. Mannaberg přišel, podíval se a začal spílat a sprostě nadávat, že je zdravá a nechce se jí do práce,“ zachovaly noviny popis lékařské návštěvy. Jedinou léčebnou metodou Mannaberga prý bylo, že s Vaňkovou třásl a nadával ji. Děvče na druhý den zemřelo.

BEZRUC,-BESEDY-CASU.jpg



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  5.07

Diskuze

Ivan Motýl

wwwmotyl-foto2.jpg
Oblíbenost autora: 5.54

O autorovi

Od poloviny devadesátých let je přelétavým novinářem - od MF DNES, přes LN, Český rozhlas po nejpodivuhodnější regionální tiskoviny severovýchodní Moravy a Slezska. Na přelomu století postupně zakotvoval v Týdnu, v první reportáží v roce 2000 nicméně Prahu znova obtěžoval „postavením zapomenutého Slezska v rámci ČR“. Nakonec se usadil v domácí rubrice Týdne. Narozen v roce 1967, absolvent dějepravy pro kantory na Ostravské univerzitě, v současné době též dobrovolný dopisovatel nejroztodivnějších literárních časopisů, kterým tímto činí reklamu - Weles, Obrácená strana měsíce, Protimluv a Rozrazil.

Kalendář

<<   listopad 2017

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

wwwMotyl-2.jpg
TÉMATA
 
OSOBNÍ TÉMATA